Svet-Stranek.cz
ˇživot se má prožít a ne přežít!
Venca mravenec, zájmy všeho druhu.

Setkání a vzpomínky:ˇživot se má prožít a ne přežít!

Setkání a vzpomínky

Dneska nějak nemám spaní, tak pouštím se do vzpomínání.
Vzpomínám na jedno pondělí, kdy do Kralup jsme přijeli.
Já ani moje fenka Korina neměli jsme tušení,
že zvolna něco začíná.
Že někdo přijde, něco se změní, to první den zdá se být k neuvěření.
Druhý den zvolna plyne a nic v něm nezdá se být jiné.
Však třetí den, proč, to netuším, mám nějaký splín na duši.
Jsem neklidný, spát se nechce, tak jdu dolů, do recepce.
Dole v hale je mírně živo, pánové tam popíjí pivo.
Když je mužské srdce smutné, potěší ho pivo chutné.
Chvilku se nad tím zamyslím a k recepci zamířím.
Vlídným hlasem žena ptá se: "Dobrý večer, co si dáte?"
Pár drobných se v kapse skrývá, tak poprosím ji o láhev piva.
Ona říká: "Pane víte, všimla jsem si, že kouříte."
povídá hned další větu: "Dám si s vámi cigaretu. Nemusíte nikam jít, máme i tady popelník."
Kladu odpor, jen velmi lehce, však jinam jít se mi ani nechce. A tak u recepce zůstávám, popíjím pivo a s ní si povídám.
Ona o sobě mi leccos poví, i já jí o sobě povídám,
že do života mi vstoupil člověk nový, najednou hezký pocit mám.
Ona říká, že má dva syny, že jsou to její chlapečci
a moc ráda jim povídá, jak úžasní jsou naši psi.
Říkám jí, že cvičíme vždy odpoledne za hotelem na louce, ať vezme kluky a přijde podívat se, jestli chce.
Na to ona, že moc rádi se přijdou na nás podívat,
já, že jsem rád, že kluky poznám a musím se pousmát.
A čas letí jako blázen, jako klisna splašená,
že známe se už hodně dlouho, najednou zdá se nám.
Když na konec při loučení rukama si třeseme, ještě jednou slíbíme si,
že se odpoledne sejdeme.
Potom chvátám do pokoje, na pár hodin aspoň spát,
abych mohl během dne přiměřeně fungovat.
Odpoledne před hotelem, na schodech sedím s Korinou, Tak kde pak je, kde jsou kluci? „Hele Korčo, támhle jdou.“
Korča kluky očichává a i s ní se pozdraví,
kluci jsou trošku ostýchaví, však to se časem napraví.
Já se s nimi taky zdravím i kluci ruku podají,
nesměle, leč beze strachu jména svá mi říkají.
Na louce pak při cvičení užijeme legrace, tolik pejsků pohromadě,
to je jak v psí pohádce.
Dříve než odešli domů přišli se se mnou rozloučit, Bylo znát, že jsou moc rádi, že u cvičení mohli být.
Dny plynuly jako voda, přiblížila se neděle,
my spolu jsme se domluvili, že v neděli se sejdeme.
V neděli ráno v devět hodin mně před hotelem čekala,
na kávu a dobrý oběd mně k sobě domů pozvala.
Seznámila mně se svou sestrou i s dalšími přáteli,
já jim zahrál na kytaru a byli jsme veselí.
Za vše krásné co jsem prožil těch pár veršů píšu rád,
jako dík a na památku těm dobrým lidem je chci dát.
Jako já nezapomínám, kéž oni nezapomenou,
kéž verše které posílám jsou mého srdce ozvěnou.
návštěvníků stránky
celkem37 410
Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie. OK