Neposedný měsíc:ˇživot se má prožít a ne přežít!
Neposedný měsíc
Oči zvolna zavírám a spánek se blíží,
já vedle sebe zas tě mám a měsíc na nás shlíží.
Měsíc kouká oknem k nám a vůbec se nestydí,
vidí jak moc rád tě mám a možná tiše závidí.
Svou září hlídá jak tě líbám a kde všude tě pohladím,
Ty ptáš se něžně po čem toužím a já Ti to tiše prozradím.
Pak už slova nejsou slyšet, jen spousta něžných dotyků,
nechrání nás žádná látka a na ní spousta knoflíků.
Naše těla spolu mluví řečí něžně tajemnou,
opona Tvých krásných vlasů halí scénu nádhernou.
A měsíc, ten osvětlovač neposedný, zvědaví,
že tu scénu musí vidět, vzal si prostě do hlavy.
A tak svítí, aby viděl, co on jediný vidět směl,
jak opona Tvých dlouhých vlasů halí dvojici nahých těl.
Když opona vlasů sklouzne a leží na Tvém polštáři,
vidí jak se objímáme a máme úsměv na tváři.
Plní dojmů z milování, navzájem si přiznáme,
že jsme romantičtí blázni a že se moc rádi máme.
Měsíc tiše shlíží dolů, proto také uviděl,
jak moc je nám dobře spolu a jak šeptám, co bych chtěl.
Vidí též jak usínám a klidný dech zvedá mou hruď,
jak na tebe vzpomínám a na rtech mám Tvou něžnou chuť.