Ranní káva:ˇživot se má prožít a ne přežít!
Ranní káva
Po ránu v rádiu poslouchám zprávy, kuchyní zavoní hrníček kávy.
Co a kde stalo se, ve zprávách poslouchám, do páry nad kávou lehounce zafoukám.
Káva se rozvoní a já zas vzpomínám,
na dny kdy bylas tu, kdy nepil jsem kávu sám.
Kávu voňavou pomalu popíjím, Film hezkých myšlenek zvolna se odvíjí.
Myšlenku nádhernou náhle mám před sebou, jak naše tenisky po stejné trávě jdou.
Spolu se touláme, pejsek kolem běhá, Mise usmíváme a proudí v nás něha.
Něha co může dát nám jenom příroda, o tom co smí se stát, pojďme si povídat.
Chvíli si povídat, pak sedět tiše, co šeptá příroda, ať můžeme slyšet.
Budeme poslouchat co ptáčci zpívají, jak bublá potůček, jak zvonky cinkají.
ty zvonky modravé, co rostou v trávě, já zase vracím se k své ranní kávě.
Představu nádhernou do srdce ukrývám, kávu svou dopíjím a hrníček umývám.
Z domova vycházím klidný a svěží, že brzo tě uvidím už teď se těším.