Vstoupila mi do života jedna
dívka nevelká, přestože májiné jméno,
já jí říkám popelka.
Je to dívka
roztomilá. Když o tom tak přemýšlím: Co o nívím?
Moc ji
neznám, však je mi dobře, když jsem s ní.
Je s ní krásné
povídání, pokaždé víc a víc,
v mém srdci tančí plný sál přání,
jen znát kterým začít a které smím říct.
Popelko krásná, popelko má, o
tobě, dívko, ve snech se mizdá.
Popelko krásná, kde pak tě
mám, mé srdce tě volá, jánechci být sám.
Třeba štěstí unaví se a já ji pak
budu znát víc,
ona se stane mou princeznou a ze mně bude její
princ.
Třeba se stane mou milou paní, to ale vše čas
ukáže.
Já bych se rozběhl nejradši za ní, jen mít více
kuráže.
Popelko
krásná, popelko má, o tobě, dívko, ve snech se mizdá.
Popelko
krásná, kde pak tě mám, mé srdce tě volá, jánechci být sám.
Toužím k ní běžet, toužím ji
chránit, v dobrém i zlém přiní stát.
Otřít jí slzy svou horkou
dlaní, ve chvílích štěstí s níse smát.
Toužím ji obejmout,
hladit ji jemně, tichounce zašeptat:
"Pojď lásko ke
mně.“
Popelko krásná, popelko má, o tobě, dívko, ve snech se mizdá.
Popelko krásná, kde pak tě mám, mé srdce tě volá, jánechci být
sám.
Popelko krásná, popelko má, o tobě, dívko, ve snech se
mizdá.
Popelko krásná, kde pak tě mám, zkusme to spolu, ne
každýsám.
návštěvníků stránky | |
---|---|
celkem | 37 420 |