Můj den a můj sen:ˇživot se má prožít a ne přežít!

Když se ráno probouzím, v prázdné posteli se nacházím.
Po bytě se podívám, jsem v něm pořád sám.
Vždy si říkám neboj brachu,
jednou to přijde, neměj strachu.
Najdeš si ženu, bude s tebou,
zas budete snídat ve dvou.

Pak svůj byt zamykám a do práce pospíchám.
Tam potkávám spoustu lidí,
leč u jedné myšlenky se trochu červenám a stydím.
S jednou ženou být je milé,
s ní mi není dlouhá chvíle.
Vždy, když na to myslívám,
jak malý kluk se zardívám.

Klienti zvoní, je tu práce, říkám si, neboj. Vždyť uvidíš ji zase.
Na oběd jdu o přestávce, zas potkám ji, však promluvíme jenom krátce.
Na oběd něco dobrého si dám a zas do práce pospíchám.

Už mám padla, práce končí a já se sní chci rozloučit.
Její kolegyně mi však říká, že šla dřív, že dnes pospíchá.
Poděkuji, rozloučím se a pak zvolna odcházím,
zanesu si věci domů a do města vyrazím.

Po městě se jen tak toulám, co kde koupit z nudy koukám.
Na jídlo pár drobností, ať žaludek má důvod k radosti.
V občerstvení si dám kafe a na chvíli vzpomínám,
co dělá, když přijde z práce, ta sympatická dívčina.

Cestou domů vystřízlivím z těch překrásných myšlenek,
je však pravda, že ne v srdci, ale pouze navenek.
Když konečně přijdu domů a strkám klíče do dveří,
hlavou se mi začne honit, copak si dám k večeři.
Večeři pomalu chystám, u stolu je hodně místa.
Pak zvolna za stůl usedám a znova mi přijde smutno,
že večeři mám jíst sám.
Zas si říkám neboj brachu, vždyť to přijde, neměj strachu.

Pak do křesla se posadím, vždyť není důvod se někam hnát,
kytaru po strunách pohladím a začínám tiše hrát.
Hraju tiše, jenom pro ni, pro dívku v mých představách,
vidím sám sebe jak se skloním, však políbit ji mám trochu strach.
Hraju tiše, myslím na ni, že už půjde asi spát,
já v představách se znova skláním a pusu na dobrou noc chci ji dát.

Pak z myšlenek se probouzím a kytaru odkládám,
do koupelny jdu se umýt a do postele uléhám.
V myšlenkách jsem zase u ní a pomalu usínám,
cítím jak jí vlasy voní a ve snu jak ji objímám.