Věřím a doufám:ˇživot se má prožít a ne přežít!
Věřím a doufám
Když jsem s tebou, Tvůj úsměv je jako slunce.
Slunce co rozpouští ledy a zahřívá mé srdce.
Však nejsme-li spolu, je mi smutno a padá na mě splín.
Sedím tu sám u stolu a samota prostírá svůj stín.
Věřím a doufám, že slunce zas vyjde a já tě budu moci obejmout,
Věřím, že ta chvíle přijde a nás dva ponese společného času proud.
Čas je někdy přítel, jindy zas falešný hráč,
Jednou vykouzlí úsměv, jindy zase hořký pláč.
Jednou naplní tě štěstí a radost provází Tvé žití,
jindy zas život dá Ti pěstí a padáš jak na podzim listí.
Člověk ať sám, nebo s druhem měl by znát i pokoru,
by ve dnech klidných i v boji tuhém dal i dostal podporu.
Tomu věřím a pevně doufám, že slunce vyjde nademnou,
že zřím Tvůj úsměv a zas budu psát hezké verše o nás dvou.