Velký smutek mé srdce jímá,
v očích mám slzy a po těleprochází se zima.
Děvčeti milému
nechtě jsem ublížil, nehezkého chování kní jsem se dopustil.
K
prosbě za odpuštění odvahu střádám
a pak s prosbou jí srdce
své do dlaní vkládám.
Srdce mé k svému dej a měj mě ráda,
nebo
jej z dlaní pusť, ať k zemi padá.
Vše je jen v dlaních tvých,
jen ty smíš rozhodnout,
zda můžu s tebou žít, nebo sám bloudit
tmou.
Vím, že
jsem se provinil a z toho mě svírá chlad.
Kéž by mi můj růžový
kvítek odpustil, kéž smím jej mítstále rád.
návštěvníků stránky | |
---|---|
celkem | 37 415 |